Jak funguje věda

Staněk v excelentním rozhovoru – stojí za to shlédnout celý. Odkaz nastavený rovnou na minutu, kde Staněk jako člověk 40 let pracující ve vědě vysvětluje, jak to tam funguje na příkladu Koně v koupelně.

Smysl vědy : Věda vyvrací omyly (5min:20 sec)

Patologická věda (19min)
_____________________________________________________

„Není problém nevědět, to že se nebudeme chtít ptát a vědět to vadí.“ 1:09:40

__________________________________________________________________

Přemek Horský – pohled z úrovně KSB:
„Kameny z nebe padat nemohou a tak nepadají“. Pařížská Akademie věd 1790.
„Naše výpočty jsou správné, to skutečnost se mýlí!“ (údajně pythagorejci, když jim nevyšla předpověď nějakého kosmického jevu)
Definice: Vědec je člověk, který se vědcem nazývá a je jím tak označován. Věda je to, co skupina lidí nazývající se vědci, za vědu označují.
Již po několikáté opět čtu apel, že bychom měli věřit vědě a těm, kteří se vědci nazývají. Jelikož je tento apel v přímém rozporu se samotnými základy vědecké metodologie a s metodami kritického rozumu, zopakujme si, co je to věda. Viz výše. Věřit můžete, prosím pěkně, pánu Bohu, nikoli vědcům či vědě. Vědecká tvrzení je nutno kriticky ověřovat, nikoli je přijímat jako dogmata, kterým se věří. To nepatří do vědy, patří to do náboženství. Víra se vyžaduje tam, kde rozum nestačí předložit fakta.
Dějiny vědy jsou kromě dějin úžasných objevů a vynálezů také plné „úžasných“ omylů, kuriózních legrácek, trapasů a podivuhodných přešlapů. Stačí jen zalistovat jednou z mnoha publikací na toto téma. To není nic proti vědě, to je pouhý fakt a naprosto normální věc, neboť lidské poznávání nejde vždy cestou přímou po dobře dlážděné cestě, ale je plné slepých uliček a bažin iracionálna. Vědci jsou taky jen lidé se svou mnohdy labilní psychikou. A tak, když prostě podle nich padat kameny z nebe nemohou, tak prostě nepadají, protože si takto vyložili Aristotela, který byl zase pro ně modlou a muselo se mu věřit. A i když jim jiný vědec Ernst Chladni přivezl přímo pod hubu sedmimetrákový meteorit a chemickými rozbory dokázal, že se nejedná o žádný zemský nerost či rudu, vyfakovali ho a vysmáli se mu. Tak to prostě ve vědě chodí.
A nalejme si čistého vína, ve vědě nejsou jen omyly z nedbalosti, ješitnosti, či prostého špatně zvoleného paradigmatu či autority. Existují i omyly mající zdroj ve zlé vůli, která má u kořene touhu po penězích a spojení s tím či oním průmyslem a zisky průmyslníků.
Takové spojení tria průmyslník, novinář a odborník/vědec vytváří zdání konsensu, které přesvědčuje veřejnost o naprosté neškodnosti na zdraví a životní prostředí olovnatého benzínu. Nebo o naprosté neškodnosti prostředku pro hubení hmyzu DDT. A když se jistá Rachel Carsonová začala pídit (nevěřila a prověřovala) po skutečnosti, byla stejnými odborníky/vědci veřejně lynčována za svá tvrzení. A jen proto, že tato skutečná hrdinka se nebála projít uličkou hanby vytvořenou moderním triumvirátem průmyslník, novinář, odborník, příroda byla ušetřena tohoto jedu.
Toliko k víře ve vědu a vědce. Víra nepatří vědě, patří Bohu. Ačkoli… Jedno arabské přísloví říká: „Alláhu důvěřuj, ale velblouda si přivaž“.
____________________________________________________________

Shrnutí „západní vědy“ :
První 4 díly jsou jakž takž obstojné, pak už to klesá na kvalitě. I v prvních dílech jsou nepřesnosti a zavádějící informace.

___________________________________________________

Zajímavý komentář přebírám od Jiří Nitsche:
„Absolutní výmysly… nevědecké..Byl jsem často označen za populistu, a také dotazován, kde že jsem studoval, protože mé závěry se s vědou rozcházejí… No co dodat…..?
Věda… to je Vám takový zvláštní obor činnosti. Funguje prazvláštně.
Každý zažil informace od vědců.. pijte mléko, nepijte mléko, pijte kávu, nepijte kávu…. jen sami vzpomeňte.
Ale nechci hanět vědce… kolik fantastických objevů…kolik vynálezů….
Pak ale i druhá strana…. modifikované potraviny, pohled na člověka jako na stroj…
Je na každém, aby se sám rozhodl, navíc…. nejsem si jist, že bych dal závěry….
Spíše jsem opakoval…tak to určitě nebylo, něco se stalo, podívej jak to vypadá,
připomíná to, stopy ukazují…. atd
Nejlépe můj vztah k vědě popsal přítel v článku na FB:“ (Viz článek níže)

Text v nezměněné formě:
Ing. Miloslav Ponkrác dal souhlas k volnému šíření
Jak funguje dnešní věda, aneb „Věda jako analogie praní špinavých peněz“. Protože jsem právě dostudoval univerzitu, kde jsem byl nucen do dnešního vědeckého přístupu – získal jsem některé zkušenosti.

*** HODNOCENÍ KVALITY VĚDCE ***
Věda je dnes manažersky řízena: Důležitá není kvalita vědy ani výzkumu (ostatně kdyby byla, tak třeba genderové vědy, globální oteplování a jiná čarlatánská témata vůbec nemohou být součástí uznávané vědeckou obcí).
Věda se dnes řídí PowerPointovými prezentacemi a hlavně manažerskými ukazateli. Je nutné plnit dvě čísla:
1) Počet odborných prací.
2) Počet citací.
Ad 1) Současný vědec je grafoman a spisovatel. Nic jiného. Čím rychleji dokáže psát, tím je lepší, váženější a uznávanější vědec. Může psát kokotiny, ptákoviny, nesmysly, cokoli – ale důležité je, kolik odborných prací (přesněji odborně se tvářících) napsal. Nic více a nic méně. Pokud třeba vědec ve svých 25 letech udělal jediný výzkum (a ani nemusí dělat výzkum sám), ale dokáže o něm dalších 50 let psát s různými obměnami a chrlit jeden odborný článek za druhým, ve kterých stále jen jinými větami píše to samé co v prvním článku – jeho cena jako vědce strmě stoupá.

Ad 2) Vědec Adam napíše článek. Vědec Zdeněk si ho přečte a jako reakci napíše „Četl jsem článek od Adama a je to naprostý nesmysl a nejhorší, co jsem kdy četl“. Ve výsledku stoupá cena vědce Adama, protože vědec Zdeněk ho „citoval“! A hned má vědec Zdeněk o jednu citaci více ve svém hodnocení. Ve výsledku tak Zdeněk je cennějším, lépe placeným vědcem. Hlavně se zvyšuje se šance, že vědec Adam bude určovat naše životy, protože jakožto cenného a dobrého vědce (má přeci mnoho citací svých prací!) – bude určovat vývoj svého oboru, či dokonce přizván jako expert k vašemu soudu, nebo dokonce na tvorbu zákonů do vlády!Existuje organizace a web, která sleduje výše uvedenou dvojici číslíček ad 1) a ad 2).
Pokud chce nějaká vědecká komunita vyšachovat nového nadějného vědce Šalamouna, který má dar od Boha – ale ohrožuje je svými schopnostmi, je to jednoduché. Blokují mu přístup do odborných časopisů – a nevytisknou mu žádný odborný článek. A pak ho zásadně ignorují a necitují. Takže podle ad 1) a ad 2) je Šalamoun špatný vědec a vždycky bude. I kdyby Šalamoun zachránil lidstvo, vymyslel účinný lék na rakovinu, vyřešil jadernou fúzi, a cokoli jiného – stejně bude jen šarlatán, protože nemá odborné články v tisícovskách kusů a nikdo ho necituje. Postupně tak vědecké odbory jeden za druhým ovládá mafie méně schopných vědců – a věda je tím už dosti paralyzována.
Takže až uslyšíte: „Karlova univerzita je nejlepší škola, protože má nejvíce odborných článků“ – už víte, jak si to přeložit.

Jste psychopat s grafomanickou úchylkou? Uvažujete o kariéře spisovatele? Jděte do vědy! Tam vás ocení mnohem lépe, než spisovatele – a váš grafomanický talent vám vynese postupně titul nejlepšího vědce – a to i když vědecky budete na nulové výši. Kvalita se nehodnotí, hodnotí se u vědců pouze spisovatelská kreativita.

*** JAKÁKOLI PTÁKOVINA SE MŮŽE STÁT VĚDECKÝM NÁZOREM ***
Věda může tvrdit jakoukoli blbost. Proč, protože jakýkoli špatný a mylný názor se dá vědecky vyprat úplně stejně, jako se perou špinavé peníze.

Jak se perou špinavé peníze? Např. peníze získané z prodeje drog, nebo peníze získané z vraždění lidí a prodávaní jejich orgánů na transplantace? Jednoduše se peníze uloží u banky A, pak se převedou do banky B. Tam se rozdělí a půlka jde do banky C a druhá půlka do banky D. Postupně tak peníze ještě poputují do bank E, F, G, H, a třeba ještě čtyřiceti dalšími. Mezitím se různě rozdělují a spojují. Cestují po celém světě na účty jmen stovek lidí. Na konci už prošly stovkami převodů po celém světě – a muselo by se vyvinou značné úsilí, aby se dohledal jejich původ. Jsou to tedy už čisté peníze.

Jak věda pere špinavé názory? Přes citace.
a) Vědec Adam napíše „Tráva je červená“.
b) Vědkyně Božena napíše: „Podle tvrzení Adama (2003) je veškerá tráva na Zemi pouze červené barvy.“
c) Vědec Cecil napíše: „Jak uvádí Adam (2003) a také ve své publikaci Božena (2007) – na zemi se vyskytuje pouze tráva červené barvy.“
d) Vědec Daniel napíše: „Jak vyplývá ze seriózních vědeckých pramenů, např. Adam (2003), Božena (2007), nebo Cecil (2010) a dalších – na zemi je veškerá tráva pouze červené barvy. Je častým omylem laiků, že si myslí, že tráva bývá převážně zelené barvy – tento omylem je však již spolehlivě vědecky vyvrácen.
e) Vědkyně Eva začne na univerzitě učit své studenty, že tráva je zásadně červené barvy, protože tak uvádí celá vědecká obec. Pokud se studentům zdá, že vidí zelenou trávu, je to jen jejich vědecká nezkušenost a oko, kterým se nechávají zmást. „Věřte vědě, nevěřte svým očím!“
f) Všichni studenti hromadně ve svých vědeckých pracích píší o tom, že tráva je pouze červená.
g) Pokud si nějaký vědec opováží napsat, že existuje tráva zelené barvy – jeho článek neprojde komisí, která hodnotí kvalitu a správnost článků pro uveřejnění v odborném časopise. V závěru hodnocení komise si vědec přečte: „Trvzení, že existuje tráva zelené barvy je v zásadním rozporu se současným vědeckým poznáním. Článek má podstatné vady, které neumožňují tento článek uveřejnit v seriózním vědeckém časopise.“

Stejně jako u praní špinavých peněz už po pár desítkách let nikdo nedohledá, kdo tu ptákovinu o pouze červené barvě trávy do vědy zanesl. Všichni vědci to berou jako fatk, protože červenost a pouze červenost trávy se naučili od svých profesorů, četli to v mnoha odborných knihách – a už to berou jako tvrdý a naprosto jasný vědekcý fakt. Pokud by se našel někdo, kdo by namítl, že tráva je zelená – tak jeho vědecká kariéra končí: nebude uveřejňován v odboných časopisech, nebude citován – tudíž bude špatný vědec (viz hodnocení vědce výše). Takže podle Darwinova evolučního výběru tito opovážlivci mizí.

Ve vědě se tak koncentrují čím dál větší kokotiny a ptákoviny, které si nikdo neodváží napadnout – protože i vědec potřebuje platit hypotéku a účty. A když ho vykopnout z vědy, pak může dělat na pásu či v soukromém sektoru – ale kde musí něco umět, ne jen sepisovat písmenka.
Ing. Miloslav Ponkrác

Muj komentar – (o 2 ruznych prstupech – overovat zdroje vs staveni mozaiky s vedomim ze vsechny zdroje maji informacni zkresleni) – work in progress

Důkaz – Vysvětlení od docenta Mirko Rokyty

10 dogmat vědy – Rupert Sheldrake – The Science Delusion BANNED TED TALK

Věda z pohledu KSB a DVTR – Základy sociologie 3 – 10.6

Funkcí vědy v životě společnosti je zajištění řízení ve všech odvětvích společenského života v souladu s určitou koncepcí, kterou ve společnosti udávají nositelé konceptuální moci.

Tj. věda obsluhuje konceptuální moc:

Ve většině odvětví lidské činnosti je dominujícím prostředkem při řešení úkolů o předvídatelnosti chování objektů/procesů (viz kapitola 6.4), ve vztahu ke kterým řízení již bylo nebo má být organizováno.

———————

Avšak vzhledem k tomu, že uplatňování konceptuální moci není údělem nevzdělaných lidí, tak:

V případě, že ti, kteří se zabývají vědeckovýzkumnou činností, mají určitý rozhled a dostatečně efektivní poznávací kulturu, je věda sama schopna zformovat konceptuální moc jako sociální jev.

Koncepce sociální bezpečnosti je toho přímým dokladem.

———————

Takže:

Obsah vědy[1] v její historicky vzniklé podobě je podmíněn koncepcí řízení, pod jejíž nadvládou žije společnost, a především – cíli a etikou, které jsou této koncepci vlastní. Obzvláště zřetelně se tato osobitost vědy projevuje ve společenskovědních oborech, což je důvod, že se v této kapitole soustředíme především na „ekonomickou vědu“.

To znamená, že co neodpovídá cílům a prostředkům jejich realizace přijatým v koncepci, se z obsahu vědy vytrácí a výzkumy v těchto oblastech přinejlepším nejsou podporovány, a přinejhorším jsou cíleně potlačovány, a to až do likvidace lidí projevujících o „zakázaná“ témata zájem.

Řečené se týká té složky vědy, jejíž autorita je podporována společenskými institucemi a především – státností a církvemi, které jsou v dané společnosti legitimní (nezávisle na tom, zda tyto církve podporují pravou nábožnost, nebo jsou zotročeny idealistickým či materialistickým ateismem).

Proto také v důsledku konceptuálně podmíněného charakteru vědeckovýzkumné činnosti a konceptuálně podmíněného obsahu souhrnu názorů, které jsou uznávány za hodnověrné „vědecké znalosti“, může být to, co je v rámci jedné koncepce řízení hodnoceno jako „věda“, z pozic jiné koncepce řízení hodnoceno jako „pseudověda“ a „šarlatánství“.

  • Je-li Koncepce sociální bezpečnosti hodnocena z pozic vnímání světa, které je v zajetí biblického projektu zotročení lidstva ve jménu Boha, je považována za pseudovědecké grafomanství nebo za satanismus, ale rozhodně ne za vědu vyvíjející se v rámci Záměru.
  • Na druhé straně, je-li z pozic Koncepce sociální bezpečnosti hodnocena věda, která se vyvinula v biblickém projektu zotročení lidstva, bude také vzneseno velké množství námitek k neúplnosti jejího tematického spektra a k jejím teoriím, které v mnohém nejsou adekvátní životu a neodpovídají potřebám společenského rozvoje.

Charakter těchto námitek ve vztahu k vědním oborům, které si činí nárok na to, že obsahují znalosti o lidech a společnosti, musí být čtenáři již zřejmý z prvního a druhého dílu tohoto kurzu. Kromě toho jsou námitky k přírodovědným a aplikovaným oborům v materiálech Koncepce sociální bezpečnosti vnitřního prediktoru SSSR uvedeny v pracích „Ruská akademie věd brojí proti pseudovědě? – Zameťte si před vlastním prahem… (analytická zpráva ze série K současné situaci č. 4 (64), 2007), Krátký kurz… (kapitola 6.11 Ekologie makroekonomických systémů).

Přitom:

  • v základu výtek k vědecké způsobilosti vědy, která se vyvinula pod nadvládou biblického projektu, leží:
  • na jedné straně povrchnost a ignorance představitelů davu, kteří se spoléhají na ty či ony autority,
  • a na druhé straně mafiánsky-korporativní charakter kádrové politiky ve vědě a jeho podřízenost systému vědeckých titulů a hodností, který tyto autority pro dav vytváří a podmiňuje oprávněnost obsadit ty či ony řídící funkce ve vědě jako v odvětví činnosti.

To umožňuje doktorovi věd, profesorovi a už tím spíše akademikovi na veřejnosti prohlašovat, že KSB není věda, ale grafomanství, aniž by si dal vůbec práci s rozborem a diskusí o samotných tezích KSB, natož „vědecky odůvodnil“ své námitky vůči ní.

  • A námitky KSB k vědě vyvinuté v biblickém projektu zotročení lidstva vyplývají z porovnání teorií této „vědy“ s principem „praxe je kritériem pravdy“ v životě.

Na co bychom se měli více spoléhat: zda na názory „vědeckých škol“ vládnoucích v kultuře a na otitulované polozločinecké[2] „autority“, které je veřejnosti prezentují, nebo na své vnímání světa, intelekt, a na princip „praxe je kritériem pravdy“? – to ať si každý rozhodne sám.

A konkrétně, jestliže budeme dodržovat princip „praxe je kritériem pravdy“, tak:

  • Nauka o pevnosti a pružnosti je věda způsobilá pro život a z toho také plyne, že domy a mosty stojí, lodě plují, letadla létají a další mechanismy fungují, přičemž vydrží jak vnější zátěže, tak i vnitřní napětí vznikající v jejich konstrukcích. A jestliže se něco poláme, není tím vinen Hookův zákon, ale neschopnost projektantů ho použít, nebo chyby výrobců, kteří vyprodukovali zmetek, či nesprávný postup provozovatelů;
  • Takzvaná „ekonomická věda“ je především prostředkem zajišťujícím jednotný postup množství úředníků a podnikatelů v rámci biblického projektu zotročení lidstva, a vůbec ne základem pro organizaci řízení národního hospodářství v zájmu zajišťování společenského rozvoje.

O této roli ekonomické „vědy“ v politice a životě společnosti psal John Kenneth Galbraith již v roce 1973:

«Vštěpování užitečných (pro realizaci té či oné politiky: naše vysvětlení ke kontextu) přesvědčení je obzvláště důležité s ohledem na způsob, jakým je realizována moc v současném ekonomickém systému. A tento způsob spočívá v tom, jak již bylo zmiňováno, podnítit člověka k tomu, aby se vzdal cílů, o které obvykle usiluje a realizoval cíle jiné osoby nebo organizace. Existuje několik způsobů jak toho dosáhnout. Vyhrožování fyzickým utrpením – vězení, karabáč, mučení elektrickým proudem – patří k odvěkým tradicím. Stejné je to s ekonomickým nedostatkem, jako je hlad a potupná chudoba, nechce-li člověk pracovat jako nájemná síla a přijmou tak cíle svého zaměstnavatele. Stále většího významu nabývá přesvědčování, které vede ke změně názoru člověka takovým způsobem, aby souhlasil s tím, že zájmy jiné osoby nebo organizace jsou důležitější než jeho vlastní. Je to přesně tak, neboť v současné společnosti fyzické násilí, přestože je dosud v podstatě mnohými schvalováno, v praxi naráží na nevoli. Kromě toho se s růstem příjmů lidé s ohledem na možnou ekonomickou nouzi stávají méně zranitelnými. Takže přesvědčování (ve formách, které budou probrány později) se mění v hlavní nástroj realizace moci. Z tohoto důvodu nabývá životně důležitého významu existence takových představ o ekonomickém životě, které by byly blízké představám organizací realizujících moc. To samé platí i pro proces vzdělávání, prostřednictvím kterého jsou takové názory vštěpovány. Ten je buď zaměřen na přesvědčování lidí, že se cíle organizace fakticky zcela shodují s jejich vlastními cíli, nebo pro takové přesvědčování připravuje půdu. Taková prezentace ekonomického života, při které jsou lidé považováni za nástroje pro realizaci cílů organizace, by byla daleko méně užitečná a vhodná.

O součinnosti, kterou ekonomická teorie poskytuje při uplatňování moci, se dá říci, že plní funkci nástroje v tom smyslu, že neslouží k tomu, aby ekonomický systém byl chápán nebo zdokonalen, ale cílům těch, kteří jsou v tomto systému u moci.

Částečně tato součinnost spočívá v každoročním vzdělávání několika set tisíc studentů. I při veškeré své neefektivitě takové vzdělání vštěpuje mnohým z nich a možná dokonce, že většině z těch, kdo je takovému vlivu podroben, sice ne úplně exaktní, ale přesto účinný komplex idejí. Jsou podněcováni k tomu, aby souhlasili s věcmi, které by jinak kritizovali; a kritické nálady, které by mohly mít vliv na ekonomický život, jsou přesměrovávány do jiných, bezpečnějších oblastí. To potom silně ovlivňuje bezprostředně ty, kteří vynášejí své soudy a vystupují k ekonomickým otázkám. A tak i přestože se přijaté představy o ekonomice společnosti neshodují s realitou, stále existují. A v této své podobě jsou zákonodárci, státními úředníky, novináři, televizními komentátory, profesionálními proroky – prakticky všemi, kteří vystupují, píší a rozhodují o opatřeních v ekonomických otázkách, využívány jako náhražka reality. Tyto jejich představy potom pomáhají určit jejich reakci na ekonomický systém; pomáhají ustanovit normy chování a činnosti: v práci, při spotřebě, spoření, danění i regulaci, které budou považovat buď za dobré, nebo za špatné. Pro všechny, jejichž zájmy jsou takovým způsobem chráněni, je to velice užitečné»[3]

Nezpůsobilost ekonomické vědy s ohledem na úkol zajistit vývoj společnosti v oblasti jejího zabezpečení přírodními statky a produkcí je potvrzena bezútěšnou chudobou a bídou miliard lidí, což je po dobu celých desetiletí doprovázeno řečněním politiků o tom, že cílem jejich činnosti je prý dosažení všeobecného rozkvětu a boj s bídou a chudobou.

Takže v souladu s principem „praxe je kritériem pravdy“ je ekonomická věda kultivovaná Ruskou akademií věd a státností Ruské federace šarlatánstvím, které vnitřní mafie v Ruské akademii věd zformovaly na profesionálním základu, a které má všechny příznaky Vlastizrady.

A teď si představte, že přijde student na zkoušku z nauky o pružnosti a pevnosti a prohlásí: „Pane profesore, mechanika kontinua je jako žena: Cožpak se dá pochopit?“ – „Vyletěl“ by od zkoušky a možná by ho vyloučili i z vysoké… A už vůbec není možné představit si obhajobu doktorské disertace na téma „Mechanika kontinua je jako žena: Cožpak se dá pochopit?“

Přesto se v novinách Financovye izvestija ze dne 05.10.2005 o stavu ekonomické „vědy“ přibližně těmito slovy, jež ho sama usvědčila, vyjádřil A. Ja. Livšic (1946 – 2013):

«…jenom podotknu: My máme pouze Kudrina, žádnou Kassandru[4]. Nemáme nikoho, kdo by mohl přesně odhadnout, jaké budou ceny ropy, kurs dolaru, co se stane s JuKOSy a všechno ostatní. Ekonomika se podobá ženě. Cožpak se jí dá porozumět?» (http://www.finiz.ru/cfin/tmpl-art/id_art-952979).

A toto vyslovil doktor ekonomických věd, profesor a bývalý poradce prezidenta Ruské federace B. N. Jelcina v ekonomických otázkách, pozdější vicepremiér ruské vlády, ministr financí a viceprezident holdingu Russkij aljuminij. Tento výrok je ze série: „A uvědomuješ si vůbec, CO jsi právě řekl?“

Povšimněme si také skutečnosti, že mezi otázkami, se kterými A. Ja. Livšic spojoval Kassandru, nebyly otázky, které by se týkaly toho, jaké jsou a výhledově budou reálné potřeby společnosti v různorodosti potravin, oblečení, bytových a infrastrukturních služeb; jaké jsou a jaké budou možnosti uspokojit tyto potřeby při různých variantách sociálně-ekonomické politiky státu.

To znamená, že se Livšic (stejně jako „mainstream“ ekonomické vědy obecně) vůbec nezajímal o ty otázky, které musí nezbytně zajímat ty, kteří se snaží zajistit garantovaný ekonomický blahobyt celé společnost a ne jenom „elitám“.

Poté, kdy z politiky odešel B. N. Jelcin, se v ekonomické „vědě“ nic nezlepšilo. Zde je přiznání poradce v ekonomických otázkách prezidenta RF (2008 – 2012) D. A. Medvěděva – A. V. Dvorkoviče[5], které zaznělo při jeho vystoupení před studenty Moskevské finančně-průmyslové akademie:

«…Já jsem v první řadě ekonom. Ekonomové rádi pokládají otázky, ale neradi na ně odpovídají, neboť odpovědi neznají (vyčlenili jsme tučně v citaci). Znají pouze varianty odpovědí. To, co se dnes zdá být správné, je zítra úplně špatně. Dokonce na to existuje i vtip: Ekonomy si lidé vymysleli proto, aby vedle nich meteorologové vypadali dobře[6].

Samozřejmě, že existují ekonomové, kteří předpověděli krizi probíhající dnes v celém světě. Ale to se jim nejspíše povedlo náhodou. Pokud si vyberete z různých variant prognóz, tak se nevelký počet odborníků strefil do černého, ale 80% dalších to neuhodlo a neočekávalo, že k ní dojde.» (uvedeno podle publikace Alexandra Zjuzjajeva – Arkadij Dvorkovič, poradce ruského prezidenta: “Ekonomy si lidé vymysleli proto, aby vedle nich meteorologové vypadali dobře, v novinách Komsomolskaja pravda ze dne 11.06.2009: http://spb.kp.ru/daily/24309.4/502853/)[7].

No a ve společnosti jsou mimo hranice profesionální korporace „ekonomů“ zřídkavá přiznání takovéhoto druhu od „autorit“ ekonomické „vědy“ vnímána jako humor, nebo jako bezalternativní nevyhnutelnost: což znamená, že je implicitně přiznáváno, že ekonomická a finanční činnost společnosti je nečitelná.

Jediné čestné přiznání autority naší domácí „ekonomické vědy“ ze sovětské epochy, které se povedlo najít, že tato věda není připravena řešit úkoly vyhlášené se začátkem „přestavby“ v SSSR, zaznělo od akademika A. I. Ančiškina, zakladatele a prvního ředitele Institutu ekonomiky a prognostiky vědeckotechnického pokroku Akademie věd SSSR (v současnosti Institut národohospodářské prognostiky Ruské akademie věd[8]):

«Je třeba se vší určitostí přiznat, že ekonomická věda a vůbec veškeré společenské vědy v průběhu celého našeho rozvoje předvedly, že nejsou připraveny odpovědět na otázky postavené 27. sjezdem strany a lednovým plénem (z roku 1987). Mnohé fundamentální problémy rozvíjejícího se socialismu dnes musíme řešit empiricky metodou „pokus-omyl“ se všemi negativními důsledky vyplývajícími z teoretické nepřipravenosti těchto řešení. Příčin nastalé situace je několik a bylo by asi zjednodušením to vše přičítat neuspokojivé práci samotných vědců ekonomů.

Zaprvé, pro úspěšný rozvoj ekonomické vědy je zapotřebí, aby byla jasně vyjádřena společenská a politická potřeba do hloubky a objektivně odhalovat reálné zákonitosti ekonomického rozvoje a jeho nesrovnalosti, musí být poptávka po vědecké pravdě. (…)

Zadruhé, stav ekonomické vědy se vždy pojí s ideologickými postoji, existencí nebo neexistencí dogmat, které často předurčují nejen směřování a průběh vědeckých výzkumů, ale také jejich závěry a výsledky.» (Ekonomická teorie a praxe přestavby, Kommunist, teoretický a politický časopis ÚV KSSS, č. 5 (1303), březen 1987, náklad 1 098 000, vycházel jednou za dvacet dnů, str. 35, 36, všechno, co je v textu zvýrazněno vyčlenil sám A. I. Ančiškin).

Za 3 měsíce Alexandr Ivanovič Ančiškin (11.09.1933, Moskva — 24.06.1987, Moskva) zemřel: bylo mu jen 54 let. Byla to osudová shoda okolností, nebo mu pomohli (jako i mnohým dalším) včas zemřít, aby svými znalostmi, vědeckými zájmy, autoritou a aktivní životní pozicí[9] nepřekážel při realizaci tržních reforem?

Nezpůsobilost „mainstreamu“ současné domácí i světové ekonomické vědy přiznal i profesor Moskevské státní vysoké školy mezinárodních vztahů při ministerstvu zahraničních věcí RF, doktor ekonomických věd V. Ju. Katasonov, jak jsme o tom psali již v kapitole 8.5[10] (druhý díl tohoto kurzu).

Na Západě není stav „ekonomické vědy“ o nic lepší. Zde je přiznání laureáta Nobelovy ceny za ekonomii z roku 1973 V. V. Leontěva:

«Finanční a technickou podporu (mluví se o pomoci poskytované USA a SSSR rozvojovým státům: naše vysvětlení k citaci) získávají jak od Rusů, tak i od nás. Ale co se týká pomoci v metodách ekonomického plánování, tak tu nebyla dosud ani jedna ze stran schopna poskytnout v dostatečné míře. Můžeme jim dát mnoho moudrých rad, ale velmi málo metod, které je lehké si nastudovat a naučit se je, avšak to je právě to, co potřebují (vše, co je v textu vyčleněno je naše práce); moudrost se nepředává snadno, a kromě toho se dosud ani jeden politik s vlastní sebeúctou nepřiznal, že mu chybí. Od Rusů se dá přirozeně očekávat, že je mohou naučit plánování, ale z důvodů uvedených výše jim zatím nejsme schopni nabídnout nic víc než rozvahovou metodu, která, přestože se dotýká vážných otázek, tak na ně neposkytuje odpovědi.» (stejný zdroj, str. 229)

«Nedostatkem dnešní ekonomiky není lhostejnost k praktickým problémům, jak se domnívali mnozí praktici, ale úplná nepoužitelnost vědeckých metod, s jejichž pomocí se je pokoušejí řešit.» (V. V. Leontěv, Dokumenty, Vzpomínky, Články, SPb: Gumanistika, 2006, str. 16)

A ani za deset let, které uplynuly od smrti V. V. Leontěva, se ta situace nezměnila, což potvrzuje i výrok hlavního ekonomického pozorovatele novin Financial Times Martina Wolfa:

«Já už vůbec nechápu to, o čem jsem si myslel, že velmi dobře znám. A také nevím, co si mám teď myslet.» (Vyčlenili jsme v citaci: jedná se o přiznání M. Wolfa jako vědce v jeho úplné metodologické a poznávací nezpůsobilosti.)

A dále:

«Jeden ze základních závěrů se pojí s chápáním toho, jak se chová finanční systém. Vnější pozorovatelé si uvědomovali, že se změnil v ohromnou černou skříňku[11]. Ale mysleli si, že přinejmenším ti, kteří pracují uvnitř systému, chápou, co se děje. Tento předpoklad byl mylný.» (Martin Wolf, Financial Globalisation, Growth and Asset Prices, zpráva připravená pro Colloque International de la Banque de France on Globalisation, Inflation and Monetary Policy, Paris, March 7, 2008: http://worldcrisis.ru/crisis/417702/full_replic_t?PRINT_VIEW=1).

To je reakce zahraniční „ekonomické autority“ na hypoteční krizi v USA v průběhu zimy a jara 2008, která ovlivnila celý světový kreditně-finanční systém a položila základ k nastartování globální finančně-ekonomické krize v roce 2008 a v dalších letech, a která v podstatě v Rusku zmařila plnění programu sociálně-ekonomického rozvoje, jež dostal název „Putinův plán“.

Jenže právě takovéto autority „ekonomické vědy“ konzultovali a konzultují přední představitele států a nenesli odpovědnost a stále ji nenesou za to, že jejich doporučení byla jalová nebo škodlivá. A stejná věda leží v základu profesionálního finančně-ekonomického vzdělání, na jehož základě potom jednají úředníci vlád a manažeři v oblasti ekonomiky.

A kdyby v souladu s principem „praxe je kritériem pravdy“ ekonomická „věda“ skutečně byla vědou, tak by ekonomickou prosperitu dávno zajistila všem a každému, kdo v systému společenské dělby práce poctivě pracuje; a dokázala by ji zaručit i do budoucna.

A to znamená, že problém neadekvátnosti a řídící nezpůsobilosti historicky vzniklé ekonomické „vědy“ je problémem v globálním měřítku.

Jenže právě takováto „věda“ odpovídá požadavkům, které na ekonomickou „vědu“ otroků mají pohlaváři biblického projektu zotročení lidstva.

Proto ta zřídkavá přiznání jejich vlastní nekompetence těm „šejdířským autoritám“ z ekonomické „vědy“ nejen procházejí[12], ale nikdo z politiků ani v jednom státě světa nepožaduje, aby byla ekonomická věda podrobena nezávislému auditu, aby byla provedena revize její vědecké způsobilosti.

Ve státním řízení tato věc nedospěla dále než k emocionálnímu výbuchu prezidenta USA z let 1945 – 1953 Harry S. Trumana (1884 – 1972): «Najděte mi jednostranného ekonoma! Všichni mí ekonomové mi neustále říkají: „Na jedné straně…, ale na druhé straně…“» (citát z webu novin Izvestija, září 2003; viz také: http://www.wtr.ru/aphorism/new56.htm)[13].


[1]       Jak ve smyslu šířky jejího tematického spektra a obsahu jejích teorií, tak i ve smyslu financování poznávací činnosti ve společnosti ze strany jiných společenských institucí.

[2]       Připomeneme, že před nebezpečím mafiánství ve vědě společnost varoval i J. V. Stalin. Příslušný fragment z jeho článku Marxismus a otázky jazykovědy je uveden v kapitole 9.3.

[3]       John Kenneth Galbraith – Ekonomické teorie a cíle společnosti, hlava č. 1.

[4]       Kassandra z cyklu mýtů o Trojské válce – věštkyně a kněžka Apollóna. Odmítla Apollónovi opětovat lásku a ten ji potrestal tak, že lidé jejím věštbám přestali věřit. Kassandra varovala před únosem nejkrásnější ženy Heleny Paridem a předpověděla celý průběh budoucí Trojské války, jenže Trójané ji nevyslyšeli. Paris Helenu unesl a k válce došlo. Trója v ní byla poražena, vyloupena, zničena a ti z Trójanů, kteří nezahynuli ve válce, padli do otroctví nebo utekli do jiných zemí…

[5]       Poté, kdy byl v roce 2012 prezidentem RF zvolen V. V. Putin, se A. V. Dvorkovič stal vicepremiérem vlády, v jejímž čele stanul bývalý prezident D. A. Medvěděv.

[6]       A. V. Dvorkovič, soudě podle všeho, neví, do jakého kontextu zabředl, když zmínil tento vtip. V ruských dějinách byli dva velice moudří a široce erudovaní lidé, kteří vnesli svůj vklad do rozvoje řady vědeckých oborů. Byl to viceadmirál Stěpan Osipovič Makarov a generálporučík sboru lodních inženýrů akademik Alexej Nikolajevič Krylov. O nich o obou se vypráví, že jsou autory stejného aforismu. To asi proto, že to byli přátelé a panovala mezi nimi určitá názorová jednota. Ten aforismus zní následovně: „K exaktním vědám řadím matematiku, astronomii a navigaci a k těm opačným astrologii, chiromantii a meteorologii.“ A. V. Dvorkovič svým vtipem pouze rozšířil řadu nepřesných „věd“, když ekonomiku zařadil hned za meteorologii.

[7]       O A. V. Dvorkovičovi se ze stejné publikace můžeme dozvědět následující: «Narodil se 26. března 1972 v Moskvě, v rodině známého šachového mezinárodního rozhodčího Vladimira Dvorkoviče. Vystudoval tři vysoké školy. V roce 1994 zakončil Moskevskou státní Lomonosovovu univerzitu, obor „ekonomická kybernetika“ a Ruskou ekonomickou školu. V roce 1997 získal diplom magistra ekonomie na Dukeově univerzitě ve státě Severní Karolína (USA).» – To znamená, že Dvorkovič má představu jak o naší domácí „ekonomické vědě“, tak i o „ekonomické vědě“ USA. Ještě připomeneme, že Dukeova univerzita patří mezi deset „nejprestižnějších“ vysokých škol v USA, což znamená, že se nejedná o žádný „učňák s vývěskou univerzity“.

        „Ruská ekonomická škola“ je nestátní vzdělávací zařízení, vysoká škola, která byla v Moskvě založena v roce 1992 na základě iniciativy ředitele Ústředního ekonomicko-matematického institutu Ruské akademie věd akademika nejdříve Akademie věd SSSR a následně Ruské akademie věd V. L. Makarova, profesora Jeruzalémské univerzity Gura Ofera a řady dalších autoritativních domácích i zahraničních ekonomů.

[8]       Od roku 1997 stojí v jejím čele doktor ekonomických věd, profesor, akademik Ruské akademie věd a Mezinárodní akademie managementu Viktor Viktorovič Ivanter. Kromě toho je V. V. Ivanter profesorem katedry makroekonomické regulace a plánování ekonomické fakulty Moskevské Lomonosovovy univerzity, Moskevské školy ekonomiky při Moskevské Lomonosovově univerzitě a předsedou odborné rady pro ekonomiku v ruské Nejvyšší atestační komisi pro udělování vědeckých hodností: to znamená, že je hlavní osobou, jejíž názor rozhoduje o uznání či neuznání vědecké způsobilosti prací kandidátů na vědecké tituly v oblasti ekonomiky. Kromě toho byl v různých letech Ivanter šéfem: katedry národní ekonomiky Ruské ekonomické univerzity G. V. Plechanova, katedry analýzy a prognostiky národní ekonomiky Moskevského fyzikálně technického institutu a katedry sociálně ekonomické prognostiky Státní univerzity řízení. Wikipedie uvádí názvy některých jeho prací z posledního desetiletí, které vypadají jako sarkastické karikatury, s ohledem na ekonomický rozvrat v devadesátých letech 20. století a krizi vyvolanou mizerným makroekonomickým řízením v RF, která se vyostřila v roce 2008,:

  •         Je načase pohovořit si o ekonomickém růstu // Ekonomická věda současného Ruska, 1998, č. 3;
  •         Nazrávající problémy prosperující společnosti // EKO, 2004, č. 5;
  •         Prognózy ekonomického růstu v Rusku – M.: GUU, 2004.
  •         Budoucnost Ruska: setrvačný rozvoj, neboj inovační průlom? M.: Institut ekonomických strategií, 2005 (ve spoluautorství s B. N. Kuzykem).

        Proto měl A. Ja. Livšic ve svému výše uvedenému vyjádření o nezpůsobilosti historicky vzniklé ekonomické vědy zmínit nejen Kudrina, ale také Ivantera, avšak: „vrána vráně oči nevyklove“…

[9]       Z vystoupení Ju. V. Jaremenka na jeho pohřbu: «Alexandr Ivanovič šel vždy proti proudu. Odmítal jakékoliv způsoby udržování vnějšího zdání vědecké úspěšnosti, vždy se snažil pracovat nad rámec svých povinností. Také právě proto byly jeho vědecké výsledky vždy nefalšovaně novátorské, originální a vyznačovaly se svým skutečně širokým rozpětím.»

                (http://www.ecfor.ru/index.php?pid=person/great/anchishkin).

[10]     V. Katasonov – Stávka studentů Harvardu, kteří si nepřáli výuku standardního kurzu Ekonomics – Internetový časopis Kislorod: http://newccorp.ru/zabastovka-studentov-garvarda/

[11]     Pozn. překl. ‚Černá skříňka‘ (z anglického black box) je v kybernetice označení zařízení, nebo obecně jakéhokoliv jevu, u kterého je zřejmé, jak se chová či projevuje navenek, ale nevíme nebo nás nezajímá, co všechno musí probíhat uvnitř tohoto zařízení, resp. obecně mimo náš obzor, aby k takovým zevním projevům docházelo.

https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cern%C3%A1_sk%C5%99%C3%AD%C5%88ka_(kybernetika)

[12]     V tom smyslu, že ani jedna „vědecká veřejnost“, ani generální prokuratura nepožadují vrátit diplomy o ukončení vysoké školy od všech těch kandidátů, doktorů a profesorů ekonomických věd, neboť neodpovídají skutečné kvalifikaci svých držitelů.

[13]     Ukázalo se, že prezident H. S. Truman jen téměř doslovně opakoval výrok jednoho ze svých předchůdců. Prezident USA v letech 1929 – 1933 Herbert Clark Hoover (1874 – 1964) si v letech velké deprese také stěžoval: «Najděte mi prosím jednookého ekonoma. Neustále jen poslouchám: „Když se na to podíváme z jedné strany…“, „Když se na to podíváme z druhé strany…“»

POKRAČOVAT NA DALŠÍ STRÁNKU