Do začátku

Známý mi kdysi položil zajímavou otázku. Povídá:
Ty Franto, vzpomínáš jak ses musel každou schopnost a dovednost učit? Buďto vědomej pokus-omyl, a nebo získání teorie a pak vědomou praxí a tréningem. Což si myslím, že je častější způsob. Vzpomínáš jak ses učil chodit? Jak ses učil mluvit, psát, počítat? Utírat nádobí, šroubovat, sekat, jezdit na kole, krájet cibuli? A teď mi řekni, jestli si vzpomeneš, kdy ses s takovým přístupem učil přemýšlet nebo pracovat s myslí, s emocemi, s vzorcemi chování a obecně psychikou.
Napadlo vás někdy něco podobného?

Visí tedy ve vzduchu nevyřčená otázka : Dokáže člověk sám o sobě rozpoznat informaci přínosnou od škodlivé? (Odkaz na KSB – podrobně rozepsáno).
Dle toho, jak učíme naše děti, společnost jedná tak, jako by bylo odpovědí, že člověk dokáže sám rozeznat přínosnou informaci. Společnost je v názorech rozpolcená ve spoustě témat. Tím pádem se vždy minimálně jedna strana plete. Ve skutečnosti se častokrát pletou obě strany. Dle Koncepce společné bezpečnosti a tak jak mnozí z vás tuší, je společnost už několik tisíciletí řízena také podle principu „Rozděl a panuj“. Což se neobejde bez vytváření boje dvou lží. Jako příklad Napoleonské války, kdy bankéři platili obě strany. (Přidat příklady ze života, studie, knihy atd.)

Myslím, že stav naší společnosti jasně ukazuje, že tomu tak není.
Dále předkládám jednoduchý příklad, že to člověk opravdu sám nezvládne.
Věnujte pečlivě alespoň 30 sekund tomuto obrázku. Co na něm vidíte… i do úplných detailů?


Krásná ukázka, jak algoritmika psychiky ovlivňuje vnímání okolí. V tomto případě u drtivé většiny z vás, mozek považuje bílou barvu za nosnou informaci a černou za pozadí či šum.
A co když se na to podíváte opačně? Černá barva nosná informace? Podívejte se znovu a sledujte tu úžasnou příležitost změny vnímání.

Komu se podařilo uvidět 11 delfínů? Více k tomuto tématu píši v bodě 5) Rozlišení.

Proč jsem se vlastně rozhodl blog psát? Protože mi všude chybí nějaký systém, jiný úhel pohledu…
Protože uvědomění právě toho, že nám něco může unikat a nemusíme si toho být dlouhá léta vědomi, považuji za jeden z „léků“ naší společnosti.
To znamená připustit si, že širokou veřejnost máme postavenou na omezování a přeprogramovávání dětí na „stroje“ či „zvířátka“ (řídící se instinkty). (KSB odkaz 4 druhy lidské psychiky)
Tím pádem každý z nás musí sám začít s nápravou své mysli a to konkrétně s procesem „zpracovávání a předávání informací“ jakožto dovednost, která je součástí každého našeho jednání po celý život.
Podle mého bychom tímto mohli velice rychle zvýšit kvalitu života sobě a svému okolí!
K tomuto všemu se chci vyjádřit v následujících bodech!
Citát: Mysli globálně, jednej lokálně. KSB

A) Práce s MYSLÍ

1) Uvědomění – teorie – praxe

Teorie je jen začátek, samozřejmě po úplném startu jakožto uvědomění si, že bych se měl soustředit na sebe a na konkrétní negativní vzorce.
Pak přichází praxe a s tím spojený vědomý trénink to znamená opakováním. A to teprve začíná ta pořádná práce a později i zábava.
Blíže o programování mysli Bruce Lipton.

Hodily by se příběhy ze života, kdy se vám v životě následující znalosti ukázali, a jak jste je řešili.
Ideálně se i na své zážitky „nacítit“.

2) Stigmatizace chyb

Když mě někdo upozorní na chybu či na to, kde se pletu nebo jsem nepřesný, tak je to nejlepší co mě může potkat. Ale z nějakého důvodu v naší společnosti je toto považováno za to nejhorší, co by nás mohlo potkat a drtivá většina se tomuto brání různými způsoby, ať už nechce slyšet či přijmout a nebo odbíhá až nadává atd.
Jak to, že děti jsou připraveni chybovat a postupem času se tato schopnost v dětech utlumí?

3) Emoce a vzorce chování

Představte si slona, na kterém jede člověk. Na východě mají k tomuto obrazu metaforu:
„Slon představuje emoce, člověk co ho „řídí“ představuje rozum. Když se slon splaší, co zmůže rozum?“
Neboli je třeba si uvědomovat dva módy, ve kterých může mysl pracovat – bez emocí a ovládané emocemi. Uvědomění si, návaznost emoce, jako jsou stres, strach, nervozita, žárlení atd., na zažité vzorce chování a nezpracovaná dogmata či negativní zážitky.
Jako jedny z funkčních metod: RUŠ, Terapie pocitu, Etikoterapie aj.

4) Kaleidoskop vs Mozaika aneb dva různé přístupy

Názvosloví použité z DVTR a KSB.
Zde konkrétní úryvek z video lekce.

To jestli se pleteme ve svých pohledech na svět či ne, není až tak podstatné. Určitě se to dříve či později ukáže. Ale pouze za předpokladu, že se budeme nadále aktivně účastnit. Otevřeně a kriticky diskutovat a snažit se ověřovat v realitě. Tím ale práce nekončí… Dále je nutné získané informace ještě správně vyhodnotit, protřídit a zasadit do kontextu. A pak případně nahradit chybné závěry novými, či jen doplnit detaily ke stávajícím. Bez ohledu na to kdo má jaký světonázor, je vždy nejpodstatnější právě zmíněný přístup k životu a informacím.
Zapracovat METODOLOGII – výše sepsán krátký výčet

5) Rozlišení

Obrázek: Vyznačení delfínové – já jsem toto potřeboval, nedokázal jsem je sám najít.. (Více se rozepisuji v úvodu stránky)
undefined
Člověk prostě nevnímá a nemůže vnímat věci, které nezapadají do jeho algoritmiky mysli. Chybí mu natrénované potřebné znalosti, jak daný jev rozlišit.
Člověku neznalému tohoto jevu, se pak situace v rozhovorech můžou jevit, jako že dotyčný buď mluví blbosti, což se například jeví jako nějaký konspirátor, nebo že je to nějaký blábolající prosťáček. A ve skutečnosti mu jen uniká „delfín“. (Doplnit metaforu – jednooký král)
Pro další ujasnění, uvedu příklad ze života. Jako mladík jsem se nezajímal vůbec o auta, takže jsem nerozeznal značky při letmém pohledu na provoz. Jakmile jsme si ale pořídili WV passat, tak najednou jsem všude viděl passaty. A to dokonce i dřív než jsem si stačil uvědomit, že by to tedy passat mohl být. Moje mysl si natrénovala při častém vnímání konkrétního vozidla poznávací znaky, tvary atd.
Z toho nám vyplývá, že bez toho aniž by byl člověk otevřen, že mu něco uniká (nedisponuje potřebným rozlišením), tak to vlastně ani nemůže zkusit uvidět či vnímat. Bohužel dnes je spousta lidí skálopevně přesvědčena, že znají celou nebo alespoň dostatečnou část pravdy a přitom o „Rozlišení“ nemají potuchy. Tento a další problémy z jiného úhlu vysvětluje také Dunning-Kruger efekt (vědecký výzkum).
S těmito jedinci je téměř nemožné vést diskuzi za rámec jejich víry – nelze očekávat naslouchání jako minimum.
Pozor na zvláštní typ „zdvořilostní naslouchání“, kdy to jde jedním uchem dovnitř a druhým ven, kdy další reakce jasně potvrzují, že předkládané argumenty dotyčný nebere v potaz a jede si stále „tu svou“ i když „jakoby“ naslouchá, ale stále rozvádí původní domněnku. Tento typ se vyskytuje častěji například mezi lidmi s korporátní etikou.
Až s tréningem pochopíme přínos přesunu pozornosti na „zpozorovaní“ toho, co nám předtím unikalo (uvidět „delfína“). Pak si můžeme dovolit hodnotit, aby to mělo nějaký přínos pro oponenta, protože jinak hodnotíme jen svoji domněnku.

6) Pojmologie (Terminologie) a telepatie

Uvědomění si procesu předávání informace:
Mám v hlavě obraz, zakóduji do slov a další člověk slova překóduje do svých obrazů.
Je třeba dodat, že zde ještě figuruje schopnost se vyjadřovat (pochopení, že za slovem je určitý obraz, který se zpravidla liší u jednotlivých diskutérů a v průběhu diskuze je toto třeba stále upřesňovat). Při neuvědomování (a neosvojení) si této schopnosti pak není možné uvidět „delfína“.
Telepatií tady tedy myslím, že se dokážeme nacítit na obrazy druhého člověka, a spolupracujeme na tvorbě příběhu svým nastavením – svojí vůlí. Tím odpadne přehnané slovíčkaření.

B) Pravidla Diskuze

1) Dva hlavní úkoly diskutujícího

Znáte přísloví: Jeden o voze, druhý o koze!
Metodologicky správně by mělo být: Oba o voze a pak oba o koze.
Neboli předat svoji teorii („přehlíženou informaci“) a osvojit si teorii („přehlíženou informaci“) druhého diskutéra. A jak bylo ukázáno v přísloví, to nelze dělat najednou. Je potřeba si vybrat kterou teorií se začne (informací toho či onoho diskutéra).
Pro kontrolu slouží doplňující otázky (ať už při osvojování – „osvětlujícíh“ otázek, tak při předávání – „kontrolních“ otázek). Nebo je vhodná metoda, kdy zopakujeme vlastními slovy, jak jsme předkládanou teorii pochopili.
Vhodné dodat, že nejvíce se naučíme nasloucháním a kladením vhodných otázek.
Jeden 50 letý B-Boy říkal: Each one, teach one.
To znamená, od každého se můžeme něco naučit, jen to chce trénovat umět rozpoznat co!

2) Argumentační fauly (klamy)

Jak jste si mnozí jistě všimli, když se baví například politici v diskuzi je přítomno mnoho rušivých elementů. Tak by to být nemělo, minimálně u lidí co se živí „uměním se domluvit“.
Krásný příklad je V.V. Putin, který „úměním se domluvit“ používá velice bravurně.
Velká část rušivých elementů je formulovaná pod pojmem: Argumentační fauly. Povědomí o AF je naprostý základ k zvýšení efektivity předávaných informací v diskuzi.

3) Přístup k příchozí informaci

Co se příchozí informace z vnějšího prostředí týče, zde neexistuje žádná „pravda“. Vždy se dostaneme jen k nějaké už částečně zkreslené interpretaci pravdy(smysly, další lidé atd.). Je vhodné si uvědomit, že každá informace má určitou míru informačního zkreslení, kterou je nezbytné konstantně odfiltrovávat. Každý zdroj má většinou podobnou míru informačního zkreslení a pak se tedy práce zrychluje a zefektivňuje.
Existuje přístup, který se učíme ve školách – „Ověřoval sis zdroje?“ – neefektivní až nesmyslný, protože nepracuje vůbec s výše zmíněným.
V.V. Pjakin popisuje zevrubně výše zmíněný přístup zde.
A znovu V.V. Pjakin zde – od 52 minuty až do konce.
7.12.2020 V.V Pjakin znovu a jinými slovy – od 51.30 min – jeden člověk stačí aby přivedl koně k řece ale ani 40 lidí ho nedonutí se napít.

Na každé téma existují zpravidla 3 (někdy více) interpretace (teorie, popisy atd.):
Tzv. papouškování hesel ani neberu v potaz – pouze komplexnější teorie.
Pořadí je zvoleno tak, jak se k člověku dostávají v čase. A bohužel, doba Covidová to myslím názorně ukazuje.
A : „Oficiální interpretace“ – většinou svázána s aktuálním režimem, kterou se učíme ve školách, vidíme ve filmech a seriálech, čteme v knihách, slýcháme od vědců a samozřejmě jsou toho plná „mainstreamová“ media. K tomu není třeba nic dodávat či dál rozebírat, protože většina oponentů zná jen tuto verzi. Takže většina diskuzí má jednoho oponenta z této „škatulky“ (alespoň z mých zkušeností).
Zde je vhodné si položit otázku: Jak to, že když každý režim tuto interpretaci více či méně mění (to myslím nikdo nerozporuje a je to celkem očividné), proč by zrovna tenhle režim s aktuální interpretací měl být ten správný a pravdivý?
B : „Konspirační teorie“ – vytvářené ať už záměrně(těmi co vědí a chápou více – viz terminologie KSB) či upřímně (těmi co nezvládají výše zmíněné, ale životní události je donutili hledat alternativy k oficiální interpretaci), které zpravidla jen odvádějí pozornost do slepých až nesmyslných uliček. Otázkou jest, zda se to tak skvěle daří jen díky tomu, že většina populace neovládá výše zmíněné.
C: „Metodologicky vypracované více či méně přesné popisy“, které ale zpravidla nikde v komplexu nenajdeme. Je to delší práce pro každého jedince zamýšlejícího se nad podstatou bytí a ne „konzumem“. Zatím nejlepší metodologické znalosti, na které jsem narazil považuji Koncepci společné bezpečnosti.
A nebo zde.

**Zajímavost: Když jsme se dotkli slova „pravda“, je nutné dodat to, že každý v něco věří neboli si formuluje svoji pravdu (mnoho faktorů zde může hrát roli a navzájem se prolínat, či jiné se nemusí vůbec dotýkat).
Dnes je vidět nejviditelněji „náboženství“ peněz a moci (ale ta tu je „odjakživa“).
Pro ty co jsou otevření tréningu Mysli a potom i Diskuze (viz výše zmíněné body), doporučuji právě upřesnění mozaiky právě kolem peněz a tedy 4. priority řízení – ekonomické v dokumentu The Money Masters (1996) (pátý odkaz v pořadí) – kde je to rozebíráno v kontextu historie do velikých podrobností. Pro méně náročné doporučuji film podle skutečné události Zázrak z Worgelu nebo kreslený film Americký sen – úplné základy kolem FEDu a Bank of England (viz odkaz Money masters).
A když jsme se dotkli priorit řízení, tak z kontextu 2. priority řízení – Chronologické, je v mém podání „pravda“ zde.

4) Práce s jednotlivými interpretacemi

Abych mohl něco vyvracet, musím nejprve rozumět dané teorii či procesu. Prostě oponentovo „Interpretaci daného problému“ či teorii. Toto blíže rozebírám v bodě 3 výše.
A pak mozaiku skládáme podle následujícího pravidla:
Abyste vyvrátili teorii, stačí najít alespoň jeden fakt, jednu událost (vnitřní sociální proces), který by „nezapadal“ do algoritmiky prezentované danou teorií. – citace z KSB

Jean-Léon Gerôme, 1896 – nahá pravda (cvičné opáčko)

Jedna legenda vypráví, že se jednoho dne potkala lež s pravdou.
-Dobrý den. Řekla lež.
-Dobrý den. Odpověděla pravda.
-Nádherný den. Řekla lež.
A tak se pravda rozhlédla, aby se podívala, jestli je to tak. Bylo.
-Nádherný den. Řekla tedy pravda.
-Ještě krásnější je to jezero. Řekla lež.
Tak se pravda rozhlédla, aby viděla, jestli je tomu tak a souhlasila.

Běžela lež k vodě a řekla…
-Ta voda je ještě krásnější. Plavme.
Pravda se dotkla vody svými prsty a opravdu byla nádherná a důvěřovala lži.

Obě si vysvlékly oblečení a klidně plavaly.
Po chvíli vyšla lež, oblékla se do šatů pravdy a odešla.

Pravda, neschopna obléci se do šatů lži, začala kráčet bez oblečení a všichni se jí děsili, když ji uviděli.
A tak se to stalo, že dnes lidé raději přijmou lež oblečenou za pravdu, než nahou pravdu.

A právě ta reakce na nahou pravdu je závislá na úrovni osvojení zmíněných bodů výše. (Mysl + Diskuze) – změnil se nějak váš pohled na předkládaný příběh (pokud jste ho četli někdy dříve – např. viz stránka O mně)?

Reprogram Your Mind While You Sleep | „DO THIS BEFORE BED“ Dr. Bruce Lipton
Velice dobrý popis jak pracovat s myslí a čeho je všeho schopná.
Jako doplnění, učíme se opakováním s prodlužujícím intervalem (kromě jiného)
Výtah:
Programovat podvědomou mysl se po 6 – 7 roku věku dá jen přez až religiozní opakování a vytvoření zvyku = nahrávání programů.
Nahrávání programů do 6 let (do té doby nebylo plně vyvinuté vědomí).
5% programu řídí vědomí a 95% řídí podvědomí (nevědomí)
Chceš vědět co jsou zač tvoje programy, podívej se na svůj život!
To co mi v životě jde, na to mám programy nahrané.
Co mi v životě nejde, s čím bojuji , tak na to programy, které by podporovali či burcovali toto chování.
Programujeme se skrze vytváření zvyků.
Pro zlepšení života můžeme udělat dvě věci:
1) zůstat vědomí v přítomnosti
2) přepsat svoje podvědomé programy
Mluvení k sobě (k podvědomí) nic neřeší, podvědomí je jako kazeťák, není tam nikdo kdo by odpověděl, je to jen ztráta času.

POKRAČOVAT NA DALŠÍ STRÁNKU

2 komentáře: „Do začátku

    1. Je to jen o zvyku;) A hlavní podstata je, že by se měl člověk naučit vnímat obojí. Respektive, připustit si, že delfíni mu mohou unikat a jen tehdy dyž se je bude snažit vidět (a ne přesvedcit druheho že neví co říká) je může uvidět…

      A toto tvrdím, že neovládá v praxi téměř nikdo….

      To se mi líbí

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s