1989 Československo

Takže „vůdci revoluce“ 17. listopadu Michael Kocáb (65) a Martin Mejstřík (57) nezávisle na sobě prohlásili, že v pozadí tehdejších událostí stály tajné služby KGB (Sovětský svaz) a americká CIA. Potvrdili tak závěry Analýzy 17. listopadu, podle které “došlo k převratům ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně”.
Někdejší studentský vůdce Martin Mejstřík na otázku, zda byla rozhodnutí učiněna dopředu, prohlásil: “Ano, určitě byla.” 
Michael Kocáb v rozhovoru pro Český rozhlas mimo jiné uvádí, že “smrt” studenta Šmída byla součást snahy o vnitrostranický puč. Část Komunistické strany Československa byla podle něj napojena na americkou tajnou službu CIA, což bylo tzv. “Gorbačovské křídlo”, část na sovětskou KGB.
___________________________

Analýza událostí roku 1989, která vyšla už v 90. letech.
_____________________

Dokument na primě roku 2020 – změna už je blízko
________________________________

Reportáž s účastníky převratu – pohledy z více stran

_________________________________________________________

Beseda s prezidentem Jakešem 1989

________________________________________________________________________

Sestřih výborného rozhovoru a rozboru 1989.
„Rozhovor s panem Michálkem, prikladam dalsi sestrihany audiorozhovor. Osobne jsem si poslechl vse, na co jsem prisel a nektere porady i opakovane. Myslenka a princip CK se mi libili od zacatku, rozumet v souvislostech jsem dokazal az postupne..prijemny poslech…“ Radek
___________________

Herci před 1989:

__________________________________________________

Převzato od Rene Slezak z diskuze – Šimon Chmelař
Zemana se nezastávám, je svého druhu, ale ti ostatní byli ještě horší.Jestli je tam Petr, nebo Pavel je jedno, jedou podle předepsaných not těch, co vládnou tomuto prostoru z venku. Prostě vládnou nám cizáci pomocí našich vlastizrádců.. Vše je to jen hra a věřit se nedá nikomu.Děje se jen to, co mocní chtějí, aby se dělo prostřednictvím politiky, dezinformace, obchodu, války. A ohledně rozpadu toho socializmu jste velmi naivní. Že se rozpadl protože jsme nebyli soběstační ? Že nebyly peníze ??? Ha ha. Pane, neměli jsme žádné dluhy, vyváželi do celého světa prakticky vše, co šlo v oné době vyrobit a ta Vaše tzv. sametová revoluce byl jen růžový puč. Dobře si tu dobu pamatuji a také to, jak jsem z okna v přízemí jedné soudní budovy v Brně slyšel přijet 2 Tatry 613, vystupovat tajné, potají se převlíkli do civilu a s hláškou “ tak dělejte, ať nám ten dav nevychladne “ vyrazili do města dělat bordel a vyřvávat, že komanči jsou zločinci. Byla to jen dohoda komančů se západem, který padal na hubu a neměl odbytiště pro Své krámy, hrozil konflikt a také potřeboval zlikvidovat soběstačnost státu, kterou by stačilo jen zmodernizovat, slušně zadotovat a kam by se hrabali Švýcaři. Prostě komanči a jejich potomci smazali z čela hvězdu, schovali knížky, najednou se z nich stali svobodnědemokratičtí, OF, ODA, ODS a podobně, za úplatu dovolili nadělat ruiny z našeho státu, při tom se napakovat, zdevastovat přírodu a vodní zdroje a ještě více zdebilizovat lidi, než byli. Kampak se asi všichni ti komanči, udavači, pomocníčci, tajní a další takoví propadli ??? Že by se vypařili ??? Stali se z nich podnikatelé, politici, soudci, právníci, novináři, exekutoři, někteří se na základě poptávky zpakovali do Langley pracují pro CIA no prostě veškerá dnešní pakáž, která hrabe jen pod sebe na úkor zbytku naší poloetnické kolonie.To je vše kvůli té růžové habaďuře a v krátké době, právě kvůli tomu, jak se tehdy věci špatně, prolhaně a nespravedlivě odehrály bude bohužel velká mela a masakr. Kéž bych se toho nedožil, ale je to bohužel otázka blízké doby.
__________________________________________________

ZPRÁVA O ROZKRÁDÁNÍ ČESKÉHO NÁRODNÍHO MAJETKU V 90. LETECH 20. STOLETÍ. VÍTE KDO SI NAKRADL NEJVÍC?
_____________________________________________________

Dostal jsem letenku do Moskvy, tvrdí bývalý důstojník StB Zifčák alias „mrtvý” student Šmíd
____________________________________________________

Euro a vražda bankéře připisována rudým ale očividně práce západu (22 minuta)
https://zoom.iprima.cz/utajene-pribehy-ceskych-dejin-0/martine-smide-nikdy-nezapomeneme
K tomu článek v šifře
_______________________________________________________

Ctirad Mašín: Havlova éra byla zhoubnější pro duši národa než řádění Stalinova kata Gottwalda
_______________________________________________________

Porovnání mrtvých (1945 – 1948 vs 1948-1990) – komplexni pohled s dostatečnou přesností alespon na jednu sferu:

„Mocenský boj neznal a nezná slitování – asi člověk musí být tvrdý, aby dosáhl svých vysněných cílů, v době míru přes mrtvoly – je z lidského hlediska nepřijatelné. Kdo neprožil válku a poválečné klima, nemůže vůbec objektivně posuzovat, tuto dobu – jak se to dnes děje. Je to tvrdá realita, za kterou však nemůže jen komunistický režim.“Nejhorší asi je, že právě SAMOZVOLENÍ (v tomto volebním systému se to nedá jinak nazvat) i když vyvolenci hlásají, že jsou demokratické, překrucují dějiny tak, aby vyhovovaly jejich záměrům a osobnímu prospěchu. Stejně jsemzvědav, jak dnešní politická situace dopadne! Dle mého názoru, je málo slušných lidi na vedoucích místech, aby se reformoval dnešní systém – ve prospěch většiny národa!Berwid-Buquoy: Justiční vrah Beneš aneb Utajované procesy.Pokrytecky dnes píšeme jen o zločinech komunismu. Jde o mystifikaci dějin, neboť problematika je daleko složitější. Svalovat vše špatné a kruté na komunisty je snadným alibismem. Ve skutečnosti krutost a barbarství nejsou záležitostí politického nebo náboženského smyšlení, nýbrž se jedná o prostá lidská selhání. Pomstichtivost, zášť, závist a vyřizování osobních účtů dělátento svět nesnesitelným, bez ohledu na ideologii nebo církevní vyznání… Letos 27. června si připomeneme 68. výročí popravy JUDr. Milady Horákové. Komunistická justice tehdy popravila ženu a matku. Její provinění (vyzvědačství) odpovídalo i podle tehdejších právních norem, maximálnímu trestu v rozmezí mezi 15 – 20 roky odnětí svobody. Poprava oběšením byla tedy zcela jasnou justiční vraždou.Ano, komunisté zavraždili ženu a matku. Málokdo však ví, že justice prezidenta Edvarda Beneše v letech 1945 – 1948 (Benešovy dekrety, Lidové soudy a Košický vládní program) popravila celkem 66 žen a matek – z toho dokonce dvě příbuzné Milady Horákové (rozené Králové). Jednalo se o Marii Královou (narozenou 2. 8. 1897), oběšenou v Pankrácké věznici, dne 8. 10. 1945 a Julii Horákovou (narozenou 6. 2. 1910), oběšenou v Pankrácké věznici 17. 1. 1946. Tak jako i v případě zbývajících 64 popravených žen, žádné z nich prezident Beneš milost neudělil.Chceme-li tedy hovořit o justičním vrahovi Gottwaldovi (1948 – 1953), musímek tomu připojit i justičního vraha Beneše (1945 – 1948), přičemž – co se týká popravených žen, Beneš „vítězí“ v poměru 66:1 nad Gottwaldem! Jinak je nutné podotknout, že to, co stihl Beneš zlikvidovat prostřednictvím trestů smrti od května 1945 do února 1948, tedy za necelé kratičké 3 roky v „parlamentní demokracii“, to komunisté ani zdaleka nezvládli za dlouhých 42 let v „totalitní diktatuře“. Abychom se však dopátrali co nejblíže k historické pravdě, je nutná přesná komparatistika srovnatelných faktů: Od května 1945 do února 1948 tak došlo u 24 tzv. Benešových „mimořádných lidových soudů“ k odsouzení přibližně 23 000 osob, přičemž 738 obžalovaných k trestu smrti. Z toho byl udělen trest smrti 66 ženám a 7 novinářům (Kožíšek, Krychtálek, Křemen, Kříž, Vajtauer a Werner). Kdo se odvážil kritizovat politiku Edvarda Beneše, neměl šance na přežití! Proti rozsudkům nebylo v žádném případě odvolání (tzv. „zkrácené jednání“) apoprava musela být vykonána maximálně do 2 hodin po vyhlášení soudního rozhodnutí. Prezident Beneš zásadně ani jednu milost neudělil. Tehdejší vězňové Zbyněk Ludvík a Václav Bureš ve své knize dokumentů „Černá kniha minulosti“ (Frankfurt nad Mohanem 2001) o tom píší: „Komunistické věznice avýslechy byly nelidské, pobyt v jejich KZ-táborech na Jáchymovsku krutý, aleco museli prožívat antibolševici po květnu 1945 ve vězeních, vydáni napospasnárodně-frontovn&am p; ;iac ute ;m sa distům s komplexy, se dá jen velice těžko přirovnávat…“ V žádném případě se nechci zastávat komunistických prezidentů, ale co se týká trestů smrti, byli ve srovnání s Benešem, absolutní „břídilové“.Klement Gottwald (1948 – 1953) má na svědomí „pouze“ 237 trestů smrti. Z toho udělil milost celkem 17 odsouzeným.Antonín Zápotocký (1953 – 1957), nechal sice popravit 94 k smrti odsouzených, ale za to vyhlásil dokonce dvě amnestie 1953 a 1957, kde byla propuštěna ze žalářů většina obětí Benešova justičního teroru. Autoři o tom v „Černé knize minulosti“ píší: „Bylo to v době, kdy komunista Zápotocký napravoval částečně bezpráví, spáchaná režimem demokrata Beneše.“ Zajímavé je, že amnestie se nevztahovala na odsouzené komunisty v letech 1950 – 1953,takže např. Gustáv Husák musel i nadále sedět za mřížemi.Absolutním rekordmanem v udělování milostí a amnestií nebyl T.G. Masaryk (1918 – 1935), jak se omylem traduje, nýbrž Gustáv Husák. Hned za ním se drží komunistický prezident Antonín Novotný (1957 – 1968). Tento tzv. „třetídělnický prezident“ vyhlásil největší amnestie v dějinách poválečného Československa a to v letech 1957, 1960, 1962 a 1965. Propuštěni byli i komunističtí vězňové a dochází poprvé v dějinách ČSR i ČSSR k tzv. „rehabilitacím nevinně odsouzených“. Přesto bylo popraveno 87 odsouzených a Novotný odmítal rehabilitovat Rudolfa Slánského, tvrzením: „Slánský roztoči l mlýnská kola politických procesů, která ho nakonec sama umlela…“Nyní tedy zbývá ještě Gustáv Husák. Za jeho panování v prezidentském úřadě bylo popraveno 38 trestanců. Ovšem na rozdíl od ostatních prezidentů, byl Husák doslova kandidátem pro Guinessovu knihu rekordů, co se týká udělování milostí. Stal se jakýmsi běžícím pásem na „omilostňování“. Tak např. 1984 jich udělil 1876. O rok na to 1985, jich bylo dokonce 2110. V roce 1986 klesl počet na 2006, ale rok poté 1987, došlo k rekordu – 3307 omilostněných. Tato řada končí 1988 počtem 2028 milostí.Sečteme-li Benešem popravených obětí 1945 – 1948, tzn. celkem 738 lidí, s počtem popravených v době komunistické totality 1948 – 1990, tzn. celkem 456lidí, podařilo se tomuto „demokratovi“ během třech roků, justičně vyvraždit o 282 lidí více než komunistické totalitě za celých dlouhých 42 let. Poněkudpodivné jednání pro „demokrata“, který se „zasloužil o stát“.
______________________________

Janka Šťastná
Tento týden uvedla ČT2 dokument „EPOCHA MEZI SRPNEM A LISTOPADEM“.
Komentář Tauruse k dokumentu:
Je zajímavé, že tento dokument odvysílala státní televize, ovládána liberály. Bud došlo z jejich strany k nějakému nedopatření (v což moc nevěřím) anebo neměli dostatek síly na to, aby zabránili uvedení tohoto dokumentu, který všem doporučuji ke shlédnutí.
V tom dokumentu můžeme sledovat 2 roviny:
– události 17. listopadu 1989 byly zrežírovány KGB a STB, za účasti těch samých západních rozvědek , které připravovaly „Pražské jaro“ 1968,
– na přípravě těchto událostí se významnou mírou podíleli dnešní liberálové, se svoji ikonou Havlem a řada současných politiků ve vrcholných funkcích (Prognostický ústav).Jak řada lidi v diskuzích pod článkem v Parlamentních listech poznamenala, „docházelo k přerozdělení sfér vlivu mezi USA a SSSR“ a proto v ČSSR musel být zrežírován 17. listopad.
V první řadě dokument „Epocha mezi srpnem a listopadem“ bortí mýtus o tom, že změny, které probíhaly ve společnosti byly iniciovány zdola, tj. kvůli samotným tužbám národa. Jednalo se o velmocenské zájmy, které měly oporu v určitém segmentu místních elit, které pro svoje sobecké zájmy neváhaly se spojovat i s „čertem i s ďáblem“. Přičemž tím „čertem“ v povědomí obyvatele může klidně vystupovat Sovětský svaz a „ďáblem“ – USA a jeho satelity.
Samozřejmě, takovéto zjištění nutně musí poškodit pověst samotné polistopadové elity, vzešlé z „Pražského jara“. Všech odhodlaných „bojovníků“ s komunistickým režimem a jejich následovníků v současné době. Všech, kteří si na tomto „boji“ založili svůj image (a teplá místečka u koryt) a dodnes se bijí do prsou a předhánějí se ve svých zásluhách na pádu minulého režimu. Proto, jako ledová sprcha pro iniciátory chystaného státního převratu může dobře zafungovat. Vždyť jestli se takové informace objevily v jimi kontrolované televizi, co může ještě vyplout na povrch?V další rovině dokument musí nutně nutit k zamýšlení – a komu vůbec můžeme věřit? Opora na velmoci se ukazuje, jako nespolehlivá, protože řeší především vlastní zájmy a malé země v jejich hře vystupují, pouze jako „pазменная монета“. Nebude lepší se spojit s menšími, takto postiženými zeměmi a vytvořit si vlastní útvar, který bude lépe odolávat tlakům velmoci?
Zrovna dnes, média zveřejnila prohlášení bývalého prezidenta Francie N. Sarkozyho o tom, že Evropa nemůže být jedinou Evropou z 27 zemí. On samotný vidí 4 Evropy: Schengenu, Euro, Obrany a Unie. A proto vyzývá odmítnout staré koncepce a myslet na „budoucí Evropy“.
https://ria.ru/20191128/1561690992.html
V tomto smyslu dokument ČT2 „Epocha mezi srpnem a listopadem“ se rýsuje, jako příprava manévru na vytvoření v Evropě několika „samostatných“ celků, pro který je nutná výměna kádrů. Polistopadové elity, s jejich pevnými vazbami na neokony USA už neodpovídají požadavkům doby a proto musí být vyměněny.
Nové patriotické kádry nám nabídnou řešení – vytvoření „nezávislé“ na velmocích unii, ve kterém budeme moci lépe prosazovat vlastní zájmy. Ve skutečnosti se bude jednat o připravovaný projekt GP oddělení zemí východní Evropy do jednoho celku „Intermaris“.
https://www.youtube.com/watch?v=wYuTwGCWrqk
___________________________________________

Komentář k dokumentu od české televize konspirace 89
Jaroslav Vinduška St Môžme uvažovať aj inak: Skutočnosť je mnohoúrovňová, ako to u historicky významných „korekcií riadenia“ býva. Nebudem sa vracať pred prvú svetovú vojnu, skladbu „internacionálnych revolucionárov“, druhú fázu ruskej revolúcie, ani krutý konflikt internacionalistických trockistov so stalinskými nacionálnymi bolševikmi. Ničmenej, pozmenený „experiment“ OBSTÁL/!!/ – dokázal, že tento systém je schopný sa brániť, je schopný plánovite – teda udržateľným spôsobom zabezpečovať rozvoj, sústreďovať zdroje na nosné rozvojové projekty, je schopný nie iba kontrolovať dav, ale dokonca získavať jeho „súhlas“, podporu a zabezpečovať podstatnú bezkonfliktnosť sociálnych procesov. Pritom absorboval, a to bolo dôležité, „davovo-elitársku štruktúru“ a formoval v podstate efektívne riadenie prostredníctvom klanovo-elitárskych sietí. Potvrdil tvrdenie Bernarda Baroucha, že pokiaľ je o dav postarané, nezaujíma ho forma vlády. Z toho nadnárodné riadenie právom dospelo k záveru, že experiment možno ukončiť a vykonať jeho korekciu smerom k absorbovaní riadenej „súkromnej iniciatívy“ a akceptovaniu prístupu nadnárodných korporácií, o prepojení finančného systému nehovoriac. V tomto smere sa odskúšaný experiment začal pretvárať na Ďalekom východe v Číne, kam súčasne smeroval a smeruje aj prenos centra koncentrácie riadenia z Británie a USA. masívny tok finančného aj výrobného kapitálu. /táto fáza je logicky prepojená s intenzívnym konfliktom s ich nadnárodne operujúcimi národnými elitami, čo ovplyvnilo aj procesy u nás v 90.rokoch až do súčasnosti/. Výber Gorbačova, rokovania s Reganom už boli súčasťou procesu ukončovania experimentu. Manažérske elity v socialistických krajinách, ich klanovo-elitárske prepojenia na niektorých politikov disponovali reálnou mocou a privilégiami, ale tie nemohli vo vysnívanej miere MATERIALIZOVAŤ!! Preto s pádom „vedúcej úlohy KS“ obratom akceptovali a s nadšením sa vrhli konečne „zbohatnúť“ v novom systéme „liberálneho kapitalizmu“. Pre „pád režimu“ stačilo 1/ dať vedeniu najavo, že nebude pripustený mocenský zásah proti zmene a garantovať neprípustnosť „revolučného teroru“ /tlmočené priamo aj cez Hegenbarta/, 2/ kontrolovať aktivity bezpečnostných orgánov /cez KGB, vedenie ŠTB/, 3/ kontrolovať armádu cez jej generalitu /vykonala GRU/, vylúčiť tak „neprimerané aktivity“ nižšieho veliteľského zboru, 3/ pripraviť „rozbušku“ aktivizovania verejnosti s využitím mládeže, študentov – rozmiestniť „kádre“ z elitárskych klanov, 4/ pripraviť jadra organizátorov = vážny problém! Najvhodnejšie sa ukázalo zapojenie disentu-komunistov z r.1968 a „celebrít“, ako vonkajšieho „transparentu“ pre dav, aby v zákulisí mohli prebiehať taktické kroky. Body 3 a 4 a následný vývoj je do značnej miery verejnosti známy. Totálny nedostatok kádrov nakoniec pomohlo riešiť nasadenie Čalfu a prevedenie administratívy. Strata riadenia by viedla k deštrukcii hospodárskeho, sociálneho aj bezpečnostného systému a o to nemal záujem nikto. Komplikácie riadenej korekcie , ktoré trvajú dodnes, súvisia so zasahovaním národných elít globálnej veľmoci a regionálnych mocností do vývoja, ktoré si vyžiadalo prerušiť rozdelenie Ruska a presmerovať ho na vyvažovanie štruktúrneho riadenia národných elít. Na tejto šachovnici ťahali a ťahajú figúrky, ktorých každá vidí svoju úlohu, ako nezastupiteľnú, priam strategickú, v skutočnosti ale viac menej zanedbateľnú. Ale to je iba také „konšpiratívne“ uvažovanie.
______________________________________________

MaP 125/1 Havlova „Šlechta“ okrádala obyčejné disidenty a prodávala je StB, aby se nemusela dělit o $

_________________________________________________

Komise pro vysetrovani nacistickych zlocinu
.. před 89 rokem existovala komise pro stíhání nacistických zločinců … tato komise vznikla v roce 1964. V knize Oběti a její vrazi, aneb jak Česká republika pomáhala unikat válečným zločincům, se o této komisi píše … Komise zpracovala více než 200 případů proti 7-stům osobám zodpovědných za smrt nejméně 14-ti tisíc lidí. Do tehdejší Spolkové republiky Německo bylo odesláno více než 90 pamětních spisů se žádostí o převzetí trestního stíhání. Západoněmecké úřady začaly některé tyto případy prošetřovat, nicméně dříve či později všechny odložily … Týkalo se to nepř. zločinů šéfa pražského gestapa Birkeho či šéfa nacistického tiskového úřadu v protektorátu Čechy a Morava nebo kapitána SS zodpovědného za vraždy žen, dětí a starců v obci Leskovice doslova pár hodin před koncem války 6.května 45. …
Po listopadu 1989 se naskytla šance vyšetřování obnovit. Jak jsme s ní naložili? Odpověď není radostná. … „Ta komise pracovala až do listopadu 89 … Vláda Čalfy tuto komisi okamžitě zrušila, archiv se ocitl na chodbě, kdo si chtěl co vzít tak si vzal … třetinu z toho má vnitro, necelou třetinu (? nerozumím) a otázka je, kde je ta největší třetina … “ Zpráva o zrušení komise se neobjevila v žádných novinách. Komise byla ze dne na den zrušena a přestali jsme se o nacistické válečné zločince zajímat …

_______________________________________________

aparátčík SSM – Demonstrace, jež se konala v pátek 17. listopadu, jsem se účastnil také proto, že jsem – a vím, že to bude znít neskromně – stál u jejího zrodu. Jako signatář Hnutí za občanskou svobodu a zakladatel Studentské sekce Demokratické iniciativy jsem příliš nepočítal s tím, že studia na Pedagogické fakultě UK – byl jsem právě v pátém, tedy posledním roč- níku – dokončím. Navíc poté, co jsem spolu s několika přáteli začal organizovat studentskou samosprávu, nezávislou na fakultním SSM. Odpověď z vedení fakulty nesla jasné poselství: kárné řízení, po němž bude následovat vyloučení ze studií. Řekl jsem si, proč se do té doby ve studentském prostředí ješ- tě o něco nepokusit? Listopadový převrat, jenž byl jen jednou z dílčích událostí širšího globálního procesu, byl spíše než spontánním vítězstvím stoupenců svobody nad sovětským útlakem plodem procesu ideologické konvergence mezi Západem a Sovětským svazem. Zkontaktoval jsem své kamarády, studující na jiných pražských fakultách a sešli jsme se na svátek sv. Václava na Slovanském ostrově, kde jsme se dohodli na vzniku svépomocné studentské organizace, jež později získala název STUHA. A právě v tomto prostředí, konkrétně na druhé schůzce v podolských kolejích strojní fakulty ČVUT, padl návrh na uspořádání studentské manifestace k uctění památky Jana Opletala. Pověřená skupina, jejíž jsem byl členem, navrhla trasu a připravila do tisku leták, zvoucí na demonstraci, jež měla vyjít z Albertova a končit v ulici Jana Opletala. Přítomní pamětníci vědí, že se taková demonstrace nikdy neuskutečnila. A důvod? Studenta MFF UK Marka Bendu kontaktovala Městská rada SSM, jež přišla s návrhem, že naši akci podpoří, půjdeme-li jinou trasou a bude-li mít charakter, nepřesahující „perestrojkové“ limity (dodnes nePolistopadový vývoj neidealizujme Michal Semín ředitel Institutu sv. Josefa vím, přes koho se k nim zpráva o námi připravované demonstraci dostala). S jednáním se svazáky jsem souhlasil, ale společnou akci jsem odmítal. Na této schůzce, konané v Obecním domě, jsem se poprvé setkal s budoucí studentskou hvězdou, s Martinem Mejstříkem. Nevystupoval zde však jako zástupce STUHy, jak by si dnes možná mnozí mysleli, nýbrž aparátu SSM. V rámci STUHy jsem zastával menšinové stanovisko a proto se demonstrace 17. listopadu uskutečnila v té podobě, v níž také vešla do dějin. Spolu s tím, jak ji kdosi odvedl na Národní třídu, kde již byly připraveny pohotovostní oddíly, aby proti demonstrantům razantně zasáhly, s „mrtvým studentem“ Martinem Šmídem a se všemi dalšími událostmi, jež na to navázaly…